Ruth Iniesta a špan?lské scénické kuplety

T?etí setkání se špan?lskou hudbou na Pražském jaru se neslo v duchu staré hudby. 30. kv?tna v Rudolfinu hostoval soubor Forma Antiqva pod vedením cembalisty Aaróna Zapica a s trojicí mladých p?vc? Ruth Iniestou (soprán), Juanem Manuelem Padrónem (tenor) a Sebastiou Perisem (baryton). Na programu byla scénická hudba osmnáctého století, tonadilly Blase de Laserny.

Tonadilla je krátký scénický kuplet s mravou?ným, vlasteneckým nebo komickým nám?tem, který se provozoval v divadlech jako krátké intermezzo o p?estávkách mezi ?ástmi dramatu. Laserna, usazený v Madridu jako divadelní skladatel, jich zkomponoval hodn? p?es sedm set. Krom? toho také psal koncerty, opery, scénickou hudbu a písn?, z nichž n?které zlidov?ly. Laserna byl bojovníkem za národní charakter špan?lské hudby, která stále siln?ji podléhala italským vliv?m. Založil dokonce školu pro p?vce scénických kuplet?, nesetkal se ale s úsp?chem.
Na v?erejším ve?eru jsme (bez p?estávky) mohli sledovat t?i tonadilly Blase de Laserny: Stará Hispánie pro sólový soprán a doprovod, jako protipól Moderní Hispánie a mezi nimi komická scéna Regenschori a jeho dcera, s jednoduchou zápletkou o prozrazení tajné lásky a s oblíbenou postavou Lazebníka.
Prvního díla se ujala sopranistka Ruth Iniesta, která s velmi výmluvnými gesty a jižanským temperamentem vytvo?ila alegorickou postavu Staré Hispánie. Ta v kupletu poukazuje na úpadek n?kdejší sv?tové velmoci za vlády Bourbon? osmnáctého století, na?íká nad ztrátou hodnot a dobrých mrav?, tepe moderní nešvary. Zp?v je zdoben girlandami koloratur, které nezap?ou vliv flamenka a maurské hudby. Ruth Iniesta má mimo?ádn? pevnou intonaci, hezký plný témbr hlasu, odleh?enou techniku a cit pro stylovou interpretaci. Zárove? je zábavné ji p?i zp?vu pozorovat, má výte?ný jevištní talent a v Rudolfinu se snažila jej maximáln? uplatnit.
Velmi dob?e jí v tom sekundovali i oba pánové v kupletu Regenschori a jeho dcera. Tenorista Juan Manuel Padrón vytvo?il postavu Lazebníka a tajného milence ?iperné dcerky, Sebastiá Peris p?edstavoval p?ísného otce regenschoriho, který dvojici takzvan? nachytá a za?nou rozmíšky kolem s?atku, v?na a podobn?. Jednoduchá zápletka, parodování, p?vecká tria a dua se hodn? blíží tomu, jak známe operu osmnáctého století (Blas de Laserna tvo?il i pod Haydnovým vlivem). Nebylo zde nic zvláš? náro?ného nebo virtuózního, nicmén? byla to p?íjemná a zda?ilá ukázka u nás dosud nehrané hudby.
Na poslední tonadillu Moderní Hispánie se sopranistka oblékla do sou?asné módy, jaká se b?žn? nosí na ulici – v kalhotách a s mobilem v ruce se nakrucovala a d?lala si na pódiu Rudolfina selfí?ka. Text kritizuje staré pom?ry, zpochyb?uje zašlé hodnoty, jsou tu i odbo?ky jako bolera a písn?. Vskutku originální útvar a hudební ?e? také. Zde bych ráda zmínila hudební doprovod: tvo?il jej neuv??iteln? úsporný aparát souboru Forma Antiqva – jen dvoje housle, dv? flétny, dva lesní rohy, kytara a cembalo. P?esto byl výsledek plnohodnotný, opravdu jste m?li dojem, že sedíte v divadle a sledujete operu, velký orchestr tu nechyb?l. Velmi p?kný byl melancholický duet flétny s kytarou na za?átku tonadilly o regenschorim, zvuk malé barokní kytary (mnohem menší než dnešní koncertní „špan?lky“) byl ohromn? výrazný a barevný. Soubor hrál s vervou a s chutí. Mezi tonadillami uvedl klasicistn? formulované overtury Vincenta Basseta, Lasernova sou?asníka a houslisty královského divadla v Madridu.
Škoda, že tento ve?er navštívilo mén? poslucha?? než jiné koncerty, sál byl asi ze t?etiny prázdný. Bylo to velice osv?žující setkání s osobitou hudbou, která v sob? dokázala snoubit vlivy evropské, exotické i domácího špan?lského folkloru.

SVATAVA BARAN?ICOVÁ